Thajsko 2008 | Chiang Mai

V ramci poznavani mesta, jsme dosli peso do hotelu, ktery jsme si nahodne a zcela vyjmecne nechali doporucit uz pri prijezdu na nadrazi. Proste nekdo Jite vrazil pri procpavani si cesty skzre taxikare, hoteliery a jine podobne na nadrazi otravujici kus letaku.
Prochazku mestem jsme trochu flakali, protoze jsme uz byli z Ayutayi trochu unaveni jednim Watem za druhym. Mesto je to rozumne velike a snadno vas zlaka svou atmosferou. Mnozstvi turistu je zde vyssi nez jsme doposud potkavali, ale nepresahuje unosnou miru, byt u obeda jsem proklinal bandu italu (nebo to byli frantici?) kteri mi jej zneprijemnovali kourenim. Bloumani mestem jsme nemeli dost, takze vecer jsme jeste naplno vyuzili k projiti snad celeho povestneho nocniho trziste. Kazdy ma takovou cenu jakou si zaslouzi, ale neni vyjimkou ukecat i 50% slevu z prvotne navrzene castky.
Na druhy den, hned po zarezervovani dvoudeniho vyletu do hor - two days one night bamboo rafting rafting elephant trekking trekking snake farm orchidei farm no tak to na nas hrnula baba presentujici cestovku - a po najmuti motorky jsme zmirili trochu rozpacite k nejlepsimu krijcimu ve meste. Ac bylo rano, tak po chvilce bylo v podniku nevidane plno, coz o jinych krejcich v Chiang May nelze rict. Moc se mi do toho nechtelo, ale materialy vypadali dobre a pak kdo vam v Evrope usije oblek na miru i s kosili za pet tisic, hm moment, chvilka vahani.. ano je to tak nikdo. Jita si nechala usit saty a kalhoty, nicmene jen u toho nezustalo, ale to jsme zjistil az mnohem pozdeji. Zbytek dne nam bohatel vyplnil vylet za mesto do Watu Prathat Doi Suthep, ktery lezi docela vysoko a je zapotrebi k nemu vyjet po serpentinach. Trochu se nam cesta skonplikovala defektem zadni pneumatiky, nevstevou masaze a podobne. Wat byl super, plny predevsim thajskych turistu. Po te jsme jeste zajeli kousek dal do jedne vesnicky, pravda trochu turisticke, i tak to byla zajimava sonda na mistni venkov. Vecer nas cekala prvni zkouska satu a obleku.
Treti den rano si nas vyzvedla cestovka a spolu s dalsimi cestovateli z Madarska, Anglie, Asutralie a Brazilie jsme zamirili v male skupince 10 lidi do hor. Nejvyraznejsi zazitkem byla asi navsteva hadi farmy, podvecerni prichod do horske vesnicky a vecer hadanek s mistnim pralesnim borcem. Nasledujici den jsme se rozdelili, nebot jen mi a madarska dvojice mela zaplaceny dvoudenni vylet, zbytek skupiny mel tridenni. Prochazka pralesem byla fajn, taktez vodopady, ale bylo to kratke. Nasledoval fantasticky slonni trekking. Kdyz jsem to prvne videl at uz na jihu Thajska nebo tady, rikal jsme si co ty lidi na tom maji, ale jen do chvile, nez jsem usedl na slonni hrbet do pohodlne sedacky. Je to mazec, protoze ta vycvicena potvora nejenze slape po rovine, ale vyjde s vama kdejaky krpal a neboji se pri tom si i s nakladem kleknout a hlavne zebrat. Sloni moc dobre znaji svou trasu a vedi, kde po ceste sahibove mohou nakoupit trsy bananu a temi sve milacky krmit. Gabor na to malem dojel, protoze poridil malo bananu a jeho slon se mu odmenoval frkanim tepleho smradlaveho vzduchu s prachem a bordelem z chobotu (kdo vi jeste odkud) rovnou do ksichtu. Rafting pobavil, ale cele to netrvalo dele nez hodinu. Bamboo rafting neni nic jineho nez kminky bambusu svazaneho do voru a temi vas povozi po klidne casti reky. No klidne, ... potkali jsme par hadu. Odvoz do mesta nebyl nejlepsi, snazili se nas narvat do dodavky nejak moc, ale my uz meli jen myslenky na to, jak stihnem vyzvednout obleky a vlak. Slo to ale v pohode a jeste jsme zvladli masaz. Byl to telocvik, to vam povim, dama me nesetrila a i na druhy den jsme ve svalech citil, jak si dala zalezet.